NĚMECKO PRUSKÝ MODEL (EVROPSKÉHO ŠKOLSTVÍ) - ČÍM VÍC TOHO ZNÁM, TÍM JSEM VZDĚLANĚJŠÍ A MÁM PRÁVO NA PRAVDU. 

Účelem je vychovávat a produkovat armádu všeobecně vždělaných, zaměnitelných lidí, kteří sdílejí stejnou sumu vědomostí. Spolehlivé občany, ne nutně myslící. 

Uzavřený hierarchický systém vědomostí, rigidní pravidla přístupu k informacím, a tedy i k moci, ostatně krásně popisuje Umberto Eco v románu Jméno růže.

Zajímavé je, že špičkoví středoškoláci z "faktograficky" orientovaných systémů (myslím tu především na studenty z Číny, Jižní Koreje či z Evropy) zpočátku vynikají nad ostatními (vědí toho mnohem víc, umějí se "šrotit"), ale mají potíže se sebedůvěrou a schopností věcně obhájit vlastní nápad či kriticky předvést stávající názor.

 Láska je pouze na úrovni EGA, tedy vědomé a lidské struktury naší osobnosti a k tomu, aby byla naplněna potřebuje INTERAKCI, tedy kontakt jiné osoby. až po tom může být přítomná. Všechno ostatní je jen snaha našeho abstraktiního myšlení ji nějak popsat. Ona je ale přítomná a zachytitelná pouze v době, kdy probíhá sblížení dvou EG, dvou lidí. 

Tvrdit, že někoho milujeme, když není v naší přítomnosti je odvolávání se na odraz jakési vzpomínky, když jsme byli s ním. A tento odraz je mnohem snazší měnit a přetvářet, protože ve své mysli je panem NAŠE VLASTNÍ osobnost. 

Často se říká - řekni mi do očí, že mě nemiluješ. A dotyčný zjistí, že to už není tak snadné. Jasně že není, zapřít lásku v průběhu její interakce, to je jako říci řece, aby se rozestoupila. 

Otázka zní, dokáže člověk s pevnou toxickou představou lásky opravdu milovat? Pozná ji i přes své bludné představy? 

 Podle Freuda můžeme naši osobnost rozdělit na tři struktury. Id, Ego a Superego. Na živočišné, na lidské a nadlidské. 

Podle modelu kontaktu a stažení mají naše "touhy" přesný cyklus vyjádření. Chtění, Vzrušení a Emoce, kdy dojde k zvědomění dané "touhy". Následuje stupeň vyjádření, kam patří Akce, Interakce a Uspokojení. Po zdravém uspokojení dochází k postupnému a pomalému stažení. 

ID - živočišné, animální, SOMATICKÉ "já" uvnitř nás, jaké jsou jeho touhy? Co chtějí zvířata? Pudy je táhnou do zemí rozkoše a slasti, ano tato část naší osobnosti se řídí principem SLASTI. SEX, JÍDLO, BEZPEČNÝ ÚKRYT, vše co je potřeba pro přežití našeho těla a našeho genu, který předáváme dalším generacím. Cíle idu jsou tedy stejné, jako makaka či šimpanze v přírodě či zoologické zahradě. 

EGO - já, vědomé já. Jeho cílem je uspokojení touhy socializační - úcta okolí, pevné a dobré vztahy, jeho cílem je LÁSKA. Emoce na úrovni lidské a vědomé. 

SUPEREGO - morálka, sebekázeň, svědomí? i tak by se možná dalo nazvat. řídí se principem dokonalosti. Jaké jsou jeho TOUHY? :) těžké identifikovat, jsou to touhy nadlidské, které uvnitř sebe cítíme, ale nedokážeme je zachytit. Co je to dokonalost a jak jí dosáhnout? Někteří této dokonalosti dávají nadpozemský charakter. Je to zvláštní uspokojení duše ve chvílích, které nedokážeme předvídat. Nejspíš. 

Ještě bych se chtěla zmínit k citátu, že Bůh je Láska a říct, že s ním nesouhlasím. Láska je něco, co chce naše vědomé já, nejspíš vznikla jako kompromis touhy nadlidské a živočišné. Často říkáme, že cítíme motýlky v břiše - to je v případě, že se naše ego rozhodne přiklonit se k IDu. Někdy opěvujeme lásku jako dokonalé souznění dvou duší, to zase lásce dáváme nadlidský charakter. NE! Láska je kontakt dvou lidí, kontakt dvou vědomých částí naší osobnosti poskytující nám emoce v rovinně lidské. Pro lásku je těžké balancovat mezi tak velkými velmocemi jako jsou id a supergo. 

Co jsou to pro koho Vánoce je téma, které se v tyto svátky v kostelech rozebírá horem dolem. Že to není oslava vlastní důležitosti a vkusu na dárky? Že to není o tom, napéct cukroví a uklidit pod gaučem? Že jde vlastně o malé dítě, které se narodilo a touží po tom, abychom mu dovolili osvobodit nás od hříchu? Každý to může chápat tak, jak se mu zrovna chce a jak se mu to zrovna hodí.

Mě teď "zrovna" napadá, že Vánoce jsou začátkem. Den, kdy se narodí ROZHODNUTÍ OBĚTOVAT SE. Nemyslím tím žádné velké zpovídání, nové začátky a velké činy. Jde jenom o to, že to rozhodnutí změny se stává skutečností. Přichází do zmatku duše, která ho nechce přijmout. Bojuje s ním, odsuzuje ho, nechápe ho. Odsouvá ho kamsi do chléva.

Jsou Vánoce, čas se socializovat. Napsala mi včera známá, když jsem odmítla jít s ní do hospody. Nechodím tam, nelíbí se mi tam. V hospodě je plno lidí, s kterýma si nemám co říct. Poslouchat jejich nezajímavé bláboly je pro moji duši jako kouř z cigaret pro moje plíce, který tam je v podobném množství. Jak je má duše nenasytná a přitom je čas Vánoc, čas se socializovat a já sedím doma za počítačem, píšu tyhle řádky a v zoufalé samotě si nadávám. Ach jak já jsem nenasytná!!

9.12.2014

Bydlím třetím rokem v Praze, z bytu na tramvajovou zastávku to mám dvě a půl minuty přesně. Málokdy ale přijdu včas, buď dobíhám a nebo čekám, a to nesnáším. To pak zatínám zadek, jak nás to učili v senzomotorice a alespoň něco dělám. Dnes ráno jsme u snídaně četla o tom, jak se vyrábí tvaroh. Představovala jsem si, jak tatínek netaktně upozroňuje maminku, že by rád domácí jogurty a chléb a maminka místo odpovědi přikládá sklenku červného vína k ústum, nejspíš modrého portugala od pana Štěpánka z Mutěnic. Ráno chodím nakupovat šáteček do pekařství kousek od mé školy, dělají tam ten nejlešpí v celé Praze. Vždy si alespoň jednou kousnu, než ho sklidím do tašky. Jaký si dám dnes ještě nevím, teprve stojím v tramvaji a sleduju se v odraze.

Prý chodím všude pozdě.

10.12.2014

Stelu si, ale jenom v Praze. Doma ne. Tam je můj pokoj místem svobody a volnosti. Teď slouží jako pokoj návštěvní. Napdá mě, znamená svoboda mít vždy otevřené dveře? (Ne, šeptáš mi, to znamená mít od nich klíč).

Aby se mi lépe učilo, propojuji obě hemisféry, kreslím si obrázky k definicím a směju se jim, i když dobře vím, jak jsou pro mě důležité. Sigmunda Freuda jsem is nakreslia jako muže s vlasy rozevlátými ve tvaru mužských předností, velkým nosem a hnijící čelistí. Ten kluk, který stojí teď přede mnou, tomu bych nejspíš oblékla mamutí kožich a hnala bych ho pro maso. Mám hlad.

Dívám se lidem do očí. Oni ale často hledí jinam. Někdy i mým směrem. Připadám si pak, jako bych pro ně byla jen vlasem v jejich výhledu, takovým, který chtějí přehlédnout i zacenu toho, že budou šilhat.

Jsem orální osobnost?

11.12.2014

Když přemýšlím a mé myšlenky jsou zrovna tajné, klopím oči k zemi, aby ten, který je dokáže číst, si jich nevšiml. Ony sep ak schovají pod listy a mezi trávu, vyplní svary na chodníku, vlezou do kanálu a nebo se nechají zašlápnout obrovskou podrážkou spěchajících. Často si říkám, že tak je jim líp.

12.12.2014 (8:05)

Vracim se domů. Musím si vyčistit zuby, vyměnit triko a nasnídat. Pak hurá do školy. Cestou se nejspíš stavím v žabce a koupím si něco dobrého, možná skočicového šneka. Včera, když jsem usínala myslela jsem na to, jak asi vypadají myšlenky.

Jako mlha? "Jako střela" říká Gregor.

"Ale střela je přece příliš prudká a bolí. Myšlenky přece nebolí," oponuju mu.

"A jak teda vypadají?" ptá se.

"Jako prach,"napadá mě. "Jako prach v průvanu.

"Ten ale přece taky bolí." odpovídá

"Jak to, že bolí? Ale ne, já myslím ten všudypřítomný prach, který jde vidět, když svítí lampa nebo slunce. Tenhle se nechá unášet průvanem a možná, když zavřeš dveře a počkal bys až popadá k zemi, mohl bys ho namést a vyhodit. Ale jinak se volně nechá unášet od okna ke dveřím. Má být lehký a něžný."

14.12.2014

Mám angínu. Dívala jsem se do krku a viděla jsem ji tam. Bělavé puchýřky, které škrábou svými zkrvavenými nehty při každém polknutí. Celá hlava bolí a za ušima, jako bych měla balvany. Co s ní budu jen dělat? Zavrtala bych se do postýlky a nechala si nosit čaj a piškoty, ale tady se o mě nikdo nepostará. V praze musím být zdravá a zápasit o lásku bližního.

18.12.2014

Často mi říkají, že jsme ještě nezralá. Představuji si, jak se změním v zelené jablko a směju se kyseému výrazu netrpělivého strávníka. Představivost je úžasná věc. Kouzlo, které vám dovolí z vařečky na těsto vytvořit meč rytíře, pulce ve vodě, stíhačku, obrovský klíč, který otevře každé dveře, kompas ukazující směr k pokladu, kouzelnu hůlku čaroděje a dost už! V dětské představivosti je tolik pravidel, ale stejně jako rychle přijdou, tak rychle se mění v pravidla jiná. Svět bez definic, dovolená pro duši. Stejně jako mé dnešní ráno bez budíku.

- rozšíření srdečních oddílů provázána systolickou dysfunkcí

1) LK má slabou stěnu - excentrická hypertrofie (při volumovém zátěži, diastolické zatížení LKS)

2) chlopně jsou morfologicky normální, ale jsou dysfunkčí (relativní insuficience)

3) vznik trombu ze stagnace krve (stagnace = ustrnutí, zastavení)

4) mikroskopicky variabilní velikost kardiomyocytů

ALTERACE (změna, poškození) následujcími vlivy - virová infekce, alterace IS, genetické faktory

SYMPTOMY: arytmie, stenokardie, dušnost, kašel, ortopnoe (dechová tíseň vázana na polohu vleže), palpitace (bušení srdce bez zjevného důvodu)

TERAPIE: fyzický klid, omezení soli v potravě, antikoagulační látky (warfarin) v prevenci tromboz,

FARMAKOTERAPIE (jako u srd. selhání): ACE-inhibitory (sartany), beta-blokátory, diuretika, spironolakton, digoxin

http://zakladnizdravi.cz/glykemicky-index-potravin

http://www.fitnesstv.cz/dietni-jidelnicky

Tohle je vyloženě nový sociologický jev.
Lidé asi přestávají věřit pomalu všemu.

Institucím se prostě nevěří všeobecně. Nečasově vládě nakonec věřil jenom každý desátý občan, Senátu a Sněmovně většinou každý pátý. Jen výjimečně nějakému politikovi důvěřuje víc než polovina lidí. Za posledních jedenáct let se u nás vystřídalo jedenáct vlád s devíti premiéry. Teď už jich bude tucet a premiér se bude moci označit za jubilejního desátého. O vládní a potažmo politické stabilitě to rozhodně nesvědčí. Výsledky vládnutí podle toho vypadají.
Sociologové považují za předpoklad národní i osobní integrity funkčnost společenského a politického systému. Pro občana je to na prvém místě funkčnost státní správy. Ta má k ideálu daleko

Ale to vysvětluje situaci jen zčásti. Lidé si přestali věřit navzájem. Bojí se podvodů a podrazů, které si způsobují i mezi sebou. Nejvíc se cítí ohroženi senioři a handicapovaní. Vytváří se celospolečenská atmosféra nedůvěry.

elitářství - nadřazenecké chování, povýšenost

devíza - heslo, průpoveď, mravní základ