Flagelant = sebemrskač, sebetrýznící, masochista, člověk bičující sám sebe

 "Muži podřizují lásku svému životu, kdežto ženy podřizují život své lásce."

Etika, obor zabývající se soucitem.

Chce se mi spát. Spát nebo psát o tom, jak chci spát. Potřebuju spát. Jen chvilku, na chvilku. Chvilečku. Prosím. Na pět minut sladké snění. :)

Anatomie, obor zabývající skladbou těla.

Měla bych se učit. Proč když se ráno probudím, mám dojem, že to nepůjde a večer před usnutím, říkám si, že svět je v p...pohodě. 

Láska, obor zabývající se ..Tebou.

Nechci Tě ve své hlavě a nemám Tě tam. Ne dnes, ne zítra ani v budoucnosti. Ublížíš mi, vidím Ti to na očích. 

 Je mi smutno. V hlavě se točí vše, motá se do klubíčka a já nevím, nevím co je správné. Chtěla bych, aby mé neštěstí někdo ocenil. Aby ho vyhlásily za nejútrpnějším roku a já mohla být alespoň na něco pyšná. Jak špatně se člověku dýchá, když mu do uší křičí tesklivé písně. Jsem unavená. Jako včera. Jako dnes. V noci nespím, počítám palubky a sním o tom, jak se pod měsiční září líbám s neznámým cizincem, jisti si vlastní láskou a vše je jednoduché. Už dříve mě napadaly myšlenky, že štěstí je jen pro vyvolené. Obávám se, že život jen podporuje tuhle dětskou tezi. Je to tak. Utvrzuji se v té děsivé pravdě a toužím po tom, být pandou. 

Beze směru, bez kompasu, bez Tebe. Cítím se jako kotě postrádající svou matku, mňoukám tak pronikavě, že svou úzkostí přilákám dravce, kteří mě obklopují a já čekám, čekám až se objeví ta velká mouratá, která je všechny porazí a mě zachrání. Je to bezvýchodné. Jsou už tak blízko, na dotek. Stačí, aby natáhli ruku a polapí mě. Ale proč to neudělají? V té chvíli se má noční můra sekne a nechává mě pozastavenou ve strachu obětí zrůdností, na mě civících. A já, místo, abych pochopila, že děj se nikdy neposune dál a já nikdy nebudu polapena, otřesená civím a čekám, kdy se jeden z nich pohne. Nemohu pochopit, že jsem to já, kdo si tvoří svou depresi. Nemohu pochopit, že není třeba se bát, neboť sama své nitro zabít nemohu. 

Jsi mlhavé štěstí, má lásko. Jsi jen mlhavé štěstí, které s mlhou odejde do země neznámých. S mlhou, která mě bodá do srdce. Bylo to krásné, říkám si. Ty dny, kdy člověk věří ve smysl svého života, kdy si plánuje děti a dům, s velkou zaharadou. Kdy si říká, že může milovat, že se nemusí bát a že úsměv na jeho tváří je oprávněný. Jako by lež dostala křídla a já na ní vzlétla do oblak. Pravda ale vždy vyhrává, říkají pohádky a tak padám i já. Nevadí mi to, není to poslední pád. Nevadí mi to, říkám si a přitom mám ruce rozedřené do krve a z pusy mi vytéká krev. Jak dlouho bude trvat, než se postavím zpátky na nohy? Chvíli..ujišťuji se. Jenom chvíli. Jako včera, jako předevčírem. Je mi trapně. 

Na závěr chtěla bych napsat jen dvě věty. Milujte a budete milováni. Zraňujte a budete raněni. 

 zdroj: http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=782228

Přidávám sem pár výpisku z blogového příspěvku Karla Hvížďala, který se pozastavuje nad rasistickými sklony Čechů vůči romské menšině žijící na našem území. Velmi taktně zde připomíná, že problém není jenom v nezkrocení těchto "divochů", ale především také v historicky zakotvené xenofobii českého národa. 

Karel Hvížďala se snaží vysvětlit čtenářům, že právě nedávné dějiny mohou být příčinou našeho strachu z přistěhovalců. 

"Za tuto situaci si ale můžeme do značné míry sami, protože od nás postupně odešli Židé, Němci, Slováci s Maďary a stali jsme se etnicky příliš vyčištěným územím, na němž každá odlišnost viditelněji ruší." 

Poukazuje také na to, že svým jednáním ztrapňujeme sami sebe, ukazujeme světu vlastní nevyspělost a především nemodernost, když neotvíráme svá srdce mimonárodním kulturám. 

"Tolerance k jinakosti je pouze kulturní výkon, který svědčí o vyspělosti obyvatelstva dané země. V okamžiku, kdy nová média umožňují šířit beztrestně nenávistné výkřiky, privátní televize s nimi cíleně pracuje stejně jako někteří politici, situaci jen zhoršujeme"

Obviňuje česká media a politiky, kteří využívají danou "slabinu" národa pro svůj prospěch. Nevybíravými komentáři televize Nova přitahuje rasistické diváky, ironickými příspěvky zase politici své rasistické voliče. Česká politická scéna prý využívá "morální paniky" - tedy děsících se občanů o vlastní identitu, aby těmito etickými problémy zastínila problémy skutečné jako neschopnost české vlády nezadlužit stát. 

Závěrem snad jeden (podle Karla Hvížďali) populistický výrok: 

"A například bývalý senátor za ODS v Náchodě (podruhé skončil ve volbách na třetím místě), dnes nestraník, Petr Pakosta nedávno na svém facebookovém profilu komentoval útok skupiny Romů vůči manželskému páru následovně: "Agresivita našich diskriminovaných spoluobčanů už dlouho přesahuje jakoukoli myslitelnou hranici. Co s tím? Hladit a hladit. Až do úplného vyhlazení. Vrásek."". 

Masturbace.

Rozum rozumí 

srdce tluče

do bezvědomí

tebou mučen

upadám a vím

že není třeba

z posledních svých sil

lámat chleba. 

Rozum bubnuje

tvými rytmy

cítím okraje

tvých vnad,  za tmy

jsou mi zrakem

mé drzé prsty.

Jsi vrcholem

 - úchylností.  

Dnes, internetové zpravodajé ohlásily, že se žení má dětská láska. Zabolí to. Zabolí a nutí mě to myslet na všechny mé předešlé vztahy. Ty, které se staly i ty, které se mi jen zdály. Všechno je pomíjivé a láska přeceňovaná. Nelze přece někoho milovat jen proto, že ho milujete. Nelze si někoho vzít proto, že si naše feromony vyhovují a klape nám to v posteli. Chce to rozmysl. 

 Kde vzal se tu ten stín?

Nevím. Přestaň se bát,

to odraz ze tvých vnad,

to odrazh našich vin. 

Kde vzal se tu ten stín??

Ptám se, už nervozní.

Padám, křik tichem zní 

a ty přidáváš plyn. 

Tak kde vzal se tu ten stín?! 

nikde, ani osoby. 

že jsem to já? i kdyby 

nemám, čím bych odstínil. 

Medvědí život

 Jsou lidé kteří vědí

 Ve střídmosti našich těl

nezvyknem si na úděl,

úděl našich myslí

nikdo nevymyslí

jak mít, co by zrovna chtěl. 

A tak ptám se zas a zas 

na co čekat na úraz

proč nežijem šťastni

potom šeptnem zhasni

zlomíme si láskou vaz. 

Není třeba tak se bát

není třeba žalovat

život je jen jeden

stejnak ho nesvedem

brát ho vážně - jenom tak..