ostrakizovat - vyloučit ze společnosti, zbavit se, odsunout stranou, ignorovat

Dnes je úterý, ale včera to bylo šílené. Jako bych se zamilovala, ale dnes, nic do mě není. Dívala jsem se do očí nádherného Jakuba, s dokonalým zářivým úsměvem a očima modrýma jako oceán. Dívala jsem se na něj a říkala si, jak je možné, že zrovna někoho tak dokonalého dostanu zrovna já jako vedoucího. Včera jsem z něj byla nadšená, představovala jsem si, jak leží v mé posteli a já mu tančím ty nejdivočejší kreace, pouštěla jsem z repráku Stupid girl od Miss Li a vážně jsem věřila tomu, že by to mohlo vyjít. Ráno srdce poposkočilo, když mi šel naproti, smála jsem se, co nejhezčeji umím, dívala jsem se co nejpronikavěji, ale pak mi došlo, že je to málo. Řeč vázla, mluvili jsme o počasí, o bouřce a tom, jak je mám ráda. Nevím, proč mi přišlo důležité to říct, spíš to byla záchrana něčeho, co se ztrácelo v nenávratnu, a to mé představy, že by to mohlo vyjít. Ráda bych se snažila, ale z každého jeho gesta cítím odpor, chvilku mi byl blízko, chvilečku, ale pak se zase stáhl. Hlavně nechci, aby na to přišel. Nechci, aby přišel na to, že když mluví, tak ho neposlouchám, ale přemýšlím, jak co nejroztomileji odpovědět, ať už mluví o čemkoliv. Nechci, aby přišel na to, že jsem další z jeho zástupu praktikantek, které se do něj zamilují, ačkoliv jsem. Nechci, aby se mi vyhýbal a říkal, ta šílená holka po mě jede. Ale..dnes mi řekl Klárko, tam přede všemi mě oslovil tak něžně, že jsem pána, co jsem měla pod rukama ztratila a vnímala jsem jenom sladkost jeho oslovení. Vyhledávám oční kontakt, ale jeho oči bloudí v okenních tabulích nebo se soustředí na zadek kolemjdoucích blondýnek. Upadám do deprese, cítila jsem v tom všem naději, že by to mohlo vyjít a teď se mi zase jen láme sebevědomí a klesím do hlubin méněcennosti a ohavnosti nade mnou samotnou. Kéž by mi zítra řekl, jestli nechci někam zajít. Kéž by mi řekl, že mi to sluší. Kéž by mi řekl alespoň něco, já přestala být nervózní a ..

Slavné pražské vily

Trojský zámek , Štenberská vila v Troji

Stavebník: Václav Vojtěch, hrabě Šternberk

Architekt: Giovanni Domenico Orsi, Jean Baptiste Mathey

1678 – 1703

Hrabě Šternberk, který si zdejší vilu nechal vybudovat, se inspiroval u tehdejších francouzských vil.  Nalézáme tedy na jeho vile typické prvky jako oválné vnější schodiště, rozmístění schodištních věží, nebo převýšený střední risalt. Po smrti Dominica Orssiniho se stavby ujímá Jean Baptiste Mathey, který i přesto že je Francouz, je velkým ctitelem italského, zvláštně římského umění.  Typicky italské jsou například obvodové zdi, konírny a hospodářské stavy, rozdělené uprostřed pozoruhodným schodištěm, vloženým do polokruhovitě vykrouženého středu.

Zámek je zajímavý nejen architektonicky, ale i umělecky – schody na vnější schodiště vypracovali významní drážďanští sochaři, vnitřní fresky provedli uznávaní nizozemští malíři.

Definitivní dokončení lze datovat do roku 1703, zámek navštívil i sám císař Leopold I.

Dnes slouží vila jako Galerie hlavního města Praha.

Seděli jsme naproti sobě a  já si stále neuměl vysvětlit, z jakého důvodu si mezi všemi vybrala právě mě. Zeptal jsem se tedy: "Promiň, ale stále nemůžu pochopit - proč já? Proč miluješ právě mě?

"Srdce je stvořeno k tomu, aby dotvářelo, co rozum ještě nemohl pochopit," tiše odpověděla.

"Kdo to řekl?"

"Enzenštejn"

"A to byl kdo?"

"Nevím."

Tím skončila naše konverzace a já potichu meditoval o slovech neznámého mudrce a miloval jí snad ještě víc. Je dokonalá, pomyslel jsem si. Příliš dokonalá.

"Některá jiná místa tak dobrá nebyla, ale třeba ani my jsme nebyli tak dobří, když jsem tam pobývali."

"Když člověk jde tam, kam musí jít, a dělá to, co musí dělat, a vidí vše, co musí vidět, tak se mu při tom ztupí a znecitliví nástroj, s kteýrm píše. Ale já budu vždycky radši, když ho uvidím ohnutý a otupený a budu si uvědomovat, že s ním musím opět na brus a že ho musím opět kladivem narovnat a znovu ho obrousit brouskem, a když budu vědět, že mám o čem psát, než kdybych měl nástroj celý nablýskaný a zářící a neměl přitom co říci, anebo kdybych ho měl uložený někde v přístěnku, sice hladý a promazaný olejem, ale nepoužitý."

Poslouchám píseň, kterou jsi nazpíval. Vzpomínám na ten podivně příjemný pocit, který jsem cítila uvnitř, když jsi mi psával. Jak jistá jsem si byla, že patříme k sobě. Život bych za to položila a přece to byl klam. Poslouchám píseň, kterou jsi nazpíval a v tísnivém textu přichází myšlenka na někoho nového. Ctím, jak Tě zrazuji. Cítím Tvoji křivdu na mém těle a je mi z toho do pláče. Jak je možné, že se pouštím znovu do něčeho tak bolestného. Jak je možné, že Ty jsi pro mě nebyl dostatečným varováním. Jak je možné, že jsem tak nepoučitelná.

Je mi smutno. Přijedu domů a nikdo mě tu nevítá. Prázdný dům, velký jako stodola - prázdný jako stodola. Cítím se sama, čekám na bouři a z nudy čtu oblíbeného Hemingwaye. Už aby byl život veselejší. Nechci stanovovat žádná ultimata, ale začíná to být dlouhé a já nejsem trpělivý typ.

"V případě jakékoliv bolesti růžovou. Právě ta symbolizuje rychlou a spolehlivou úlevu."

www.youtube.com/watch

Tvoje nježne godine
što mi mogu dati
tvoje srce dugo znam
neće da me shvati
tvoje oči pune sna
kako da me slijede
moje pjesme tužne su
za te još ne vrijede

Ti bi htjela zauvijek
što sam davno dao
tebi život nudi sve
ja sam ljubav krao
svoje nježne godine
ti ćeš dati drugom
jer ja bih tvoje poljupce
ispunio tugom

Ne budi, ne budi se mala
ti ne znaš ni dobro ni zlo
ne budi, ne budi se mila
jer nije još vrijeme za to

Tvoje ruke malene
kako da me grle
jer dok moje traže mir
tvoje nekud hrle
tvoje nježne godine
nježne misli tvoje
mogu da nas razdvoje
prije nego spoje

Tvoje něžné mládí       

Co mi může dát       

Tvoje srdce dlouho znám

nechce mi rozumět     

Tvé oči, plné snů

Jak mě mohou sledovat             

mé písně plné smutku                   

mi nepomohou.                       

V krátkém okamžiku, v té nejrychlejší části vteřiny si uvědomili , že všechna snaha zamilovat se, kterou zde vynakládají, slušivě oděni ve středu největšího náměstí v Republice, všechna ta naděje, kterou vkládali do vlastních snů, než se potkali, v tom bleskurychlém okamžiku, bylo jasné, že je konec.

"Co mohu udělat více?" ptala se zklamaná dívka vlastního srdce. "Co pro Tebe mohu udělat více?!" rukama si tloukla do hlavy a téměř se slzami v očích opouštěla toaletu skromné kavárny, kde se zastavili na ledový čaj. Zatímco ona zoufale přemlouvala vlastní touhy, chlapec už dávno věděl, že toto je jejich poslední schůzka, a proto se rozhodl, že sám sebe i ji odmění večerním milováním, po kterém se navždy rozejdou. Nechal číšnika donést účet a když viděl, že se Klára vrací, prudce si stoupnul, aby jí dal najevo,  že odcházejí.

Venku už se stmívalo, bylo kolem desáté hodiny večerní a byl nejvyšší čas na rozloučení. "Bylo to moc fajn, nechceš se ještě projít? Noční Praha je stejně krásná jako ta denní." započal Kuba svůj plán. Procházeli kolem starých domů, vedle sebe poskládaných jako by Praha byla příliš vzácná, aby se zde plýtvalo nevyužitými centimetry. "Nevadí mi to, ráda se projdu. Jenom bych kolem půlnoci měla být doma, aby mě nehledali." To Kubu zamrzelo, jak má stihnout dojít ke svému bytu, elegantně odzbrojit Klářin stud, pomilovat se s ní a pak ji dovést zpět k jejímu domu a navždy se s ní rozloučit. Pak si uvědomil, že nemají ani jednoho přítele společného, že není jediného člověka, který by věděl, že oni dva spolu randí. Byl vidinou budoucího sexuální styku tak navnaděn, že se tedy rozhodl Kláře ublížit.

"Národ úřednické vlády miluje. A národ miluje, pokud policie stíhá politiky, zejména za korupční trestné činy."

Dívka, chronicky nedůvěřivá, spěchala rychlými údernými kroky ulicí. Rymitcká chůze nadlehčovala průsvitnou červenou látku a odkrývala opálená stehna. Na první pohled zřetelná odtažitost přetvářela vnadné tělo v těžce dostupný objekt, v tu chvíli opadl veškerý zájem okolí a ona přestala existovat v místech mužské fantazie. Vysoké černé lodičky zoufale toužily po pozornosti, vyzývavé šaty marně obnažovaly drobná ramena.

"Všechny hranice jsou konvence čekající na překročení."

hyperkorektnost = hoperkorketní tvar je vytvořený z přehnané snahy o jazykovou správnost a jen domněle správný (např. lhou místo lžou)

martyrium = mučednické utrpení, velké trápení

A není lepšího léku na černobílé vidění světa než číst" : "Byly to časy nejlepší, byly to časy nejhorší."

Hlavní signatář Lars von Trier sepsal již tři manifesty jako doprovodné akce k premiérám svých filmů. Tento v pořadí zatím čtvrtý se opírá o Trierův názor, že každý režisér by měl respektovat určitá filmová pravidla, i když je nemá sepsaná. "Lidé si myslí, že umění bez svobody není uměním. Pravdivé umění ovšem vzniká ohraničováním a limitováním". O provokativním manifestu jeho spoluzakladatel Thomas Vinterberg prohlásil: "V roce 1995 bylo načase se z toho nějakým způsobem vymanit a vyzkoušet čeho se dá dosáhnout jen s pomocí základních vlastností filmu...Dogma 95 reaguje na lenost a průměrnost jak evropské, tak i americké kinematografie. Dogma má také tu výhodu, že umožňuje film svobodně pozměňovat během natáčení. Když jsou skoro všechny ostatní filmové složky odstraněny, zbývají režisérovi dvě nejzákladnější: příběh a herecký potenciál. Dogma 95 mi dovoluje maximálně se soustředit na tyto dvě složky." Na závěr ještě ocitujme režiséra Sorena Kragh - Jacobsena: "Dogma osvobozuje od toho, aby byl režisér znásilňován technikou, aby byl tyranizován vším tím nákladným příslušenstvím: jeřáby, filtry, vysokozdvižnými plošinami, reflektory...V tom stejně nemůžeme být lepší než Američané, a tak bychom se měli vydat jiným směrem."

DOGMA - slib čistoty

Přísahám, že dodržím následující pravidla, sestavená a stvrzená jako DOGMA 95:

1. Natáčet se smí pouze v exteriérech a reálech. Rekvizity a dekorace se nesmějí vytvářet. (Jestliže je pro příběh určitá rekvizita potřebná, musí se vybrat takové místo, kde se tato rekvizita nachází.)
2. Zvuk nesmí nikdy vznikat odděleně od obrazu a naopak. (Hudba se nesmí používat, pokud není na místě natáčení.)
3. Musí se používat ruční kamera. Všechny pohyby a nehybnost dosažitelné z ruky jsou povoleny. (Film se nesmí odehrávat tam, kde stojí kamera, natáčet se musí tam, kde se odehrává film.)
4. Film musí být barevný. Speciální osvětlování není povoleno. (Pokud je na místě nedostatek světla pro expozici, scéna se musí vystříhnout, nebo se ke kameře může připojit pouze jedna lampa.)
5. Optické práce a filtry jsou zakázány.
6. Film nesmí obsahovat povrchní akce. (Nesmí se objevovat vraždy, zbraně apod.)
7. Oddělení místa a času je zakázáno. (To znamená, že film se odehrává tady a teď.)
8. Žánrové filmy jsou nepřijatelné.
9. Film musí být ve formátu 35 mm.
10. Režisér nesmí být uveden v titulcích.

Dále jako režisér přísahám, že se vzdávám osobního vkusu! Nadále už nejsem umělcem. Přísahám, že se vzdávám tvorby "díla", jelikož bezprostřední okamžik považuji za důležitější než celek. Mým nejvyšším cílem je přinutit své postavy a prostředí vyjevit pravdu. Přísahám, že se o to budu snažit všemi dostupnými prostředky i na úkor zachování dobrého vkusu a estetických zřetelů. Takto se zavazuji plnit Slib čistoty.

zdroj: http://www.kinoostrov.cz/fest-webs/festival_2002/dogma-95.htm

"Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale až do smrti budu hájit tvé právo to říci."

Zákon je již třetí krok na cestě k otevírání se, tj. ulehčení integrace cizincům jak nově příchozím, tak v Německu dlouhodobě žijícím. Prvním krokem byla úprava zákona o státním občanství z let 1999/2000. V Německu platí tzv. ius sanguinis (= právo krve) narozdíl od tzv. ius soli (právo země) platného např. ve Francii nebo v USA. Novorozenec získává občanství podle toho, jaké národnosti jsou rodiče. Nezáleží tedy na tom, zda se narodil na území SRN. Podle nového zákona získávají od 1.1.2000 děti narozené neněmeckým rodičům v Německu dvě občanství - německé a občanství rodičů. Nejpozději do 23. roku života se musí rozhodnout pro jedno z nich. To, jak se ale dnes čtyřleté děti budou rozhodovat, se nikdo neodváží odhadovat.

Platí zde totiž tzv. "princip upřednostnění", který se významně dotýká i nás, občanů nové členské země EU. Pouze v případě, kdy pracovní místo neobsadí německý občan či občan jiné staré členské země EU, může být nabídnuto pracovníkovi z nové členské země a až poté přichází řada na osoby z tzv. třetích zemí, tj. těch, které nejsou členy EU.

Nově se zavádí nařízení o vyhoštění (§ 58a zákona o pobytu), které mohou vydat nejvyšší zemské či spolkové úřady, představuje-li daná osoba "reálnou pravděpodobnost ohrožení". Vyhoštěni mohou být ti, jimž se prokáže činnost ve společenství podporujícím terorismus nebo tzv. "duchovní žháři", tj. osoby, které veřejně nabádají k aktivitám, které jsou v rozporu s demokratickými principy. Zákon tak reaguje na reálnou situaci - v Německu totiž existuje množství fundamentalistických spolků, které veřejně hlásají zničení demokracie.

zdroj: http://www.migraceonline.cz/cz/e-knihovna/novy-nemecky-zakon-potvrzuje-ze-je-nemecko-pristehovaleckou-zemi

-----> http://www.loupak.cz/video/ze-sveta/8659-proc-muzi-a-zeny-nemohou-byt-jen-pratele?thx=hokej

Můj názor: JISTĚ.

Názor mého kamaráda: NE.

Teď jsem z našeho přátelství mírně zmatená.

zdroj: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-60187950-vezmi-si-prasek-ale-nejdrive-si-ho-vymysli

Po přečtení tohoto článku se člověk cítí jako v jiříkově vidění. Jak je možné, že v tak vzdálené a složité vědě jako je farmacie, lze "udělat si léky sám". Napadaj mě tři slova: nedůvěra, strach a peníze. Zní to až příliš marketingově, až příliš jednoduše. Stejnak není důvod nevěřit.

Co mě ale zaujalo nejvíce, je obhajoba - človaka z Mixturamu Tomáš Pilaře před potencionálními uživateli léku, kteří ostrými slovy upozorňují na mravní problém věci. Je přece neetické obchodovat s léky, potažmo tedy se zdravím.

----------------> začínám se děsit, jak snadné je s lidmi manipulovat, když jde o léky.

----------------------------------> Z toho vyplvývá, že jde o nic, které vám stlačí do pilulky, zabalí do krabičky a prodají za nehorázné prachy. Teď vážně, kam se ztratila zdravotnická etika, jak tohle může lidem připadat morálně čisté?

Na závěr trochu uklidnění - zvrácené, ale pořád správné (a já myslela, že ty dvě slova jsou si protikladem).

Opilá se potácím ve zvláštním mezitaktu, čekám na Tebe a ty nepřicházíš. Jsem Tvá, mohl by jsi to pochopit? Jenom Tvá. Všechno bez Tebe ztrácí smysl a Ty mě nutíš žít v tom nesmyslném světě. Jsi neskutečný, jsi zlý. Jsi krutý a já mlátím do piána a sním o Ostravě. Trhni si, londýnský šmejde. !!! TRHNI SI.

Maja Miloš (režisérka filmu Klip)

"Dnešní doba se zdá velmi svobodná, každý si může říkat, co chce. Paradoxně tím se stávají naše emoce nemoderní, neboť jsou složitější než jsou lidé zvyklí. Dnešní společnost se polarizuje mezi - líbí se mi a nelíbí se mi. Emoce se svojí nejednoduchostí dostávají do šedé zóny, o které se nemluví."

Jak z volného večera

neudělat blamáž

dej si nohy nahoru

chleba máslem namaž

zavři oči, žoldáku

přede všemi strachy

není třeba povyku

nejsou třeba prachy. 

Jak z volného večera 

neudělat blamáž

obejmi svou pohovku

zahoď všechnu kuráž. 

Kdo jsem já?

Vsauce: Jste osobou, která si pamatuje speficiké události z minulosti. Existovali jste v minulosti a jste kontinuální bytostí.

Populární teorie tvrdí, že psychologický efekt nostalgie spoující se s vaším dřívejším já a budující přetvářející identitu je příznivý. Takže jsme přirozeně vybráni pro odměny formou zkušeností. Měníte se, vaše zvyky, přátelé, práce, učíte se věci a zapomínáte je, ale nostalge vám umožňuje propojit všechny tyhle události, což je obzvláštně nápomocné, během velkých životních změn, jako vstupu do dospělosti nebo stárnutí.

Protože chceme, aby naše přetrvávající identita byla poztiviní, býváme nostalgičtí ohledne dobrých vzpomínek a ne špatných. Individuálně i kolektivně býváme nostalgičtí a vzpomínáme na věci jako by byly lepší než doopravdy byly. :)

http://www.videacesky.cz/navody-dokumenty-pokusy/vsauce-proc-citime-nostalgii

Malthusianismus - teorie o růstu populace vyslovena T.R Malthusem v díle Esej o principu populace.

více:

http://www.pkmodely.estranky.cz/clanky/referaty-a-recenze--i-s-ww2-tematikou-/vize-temne-budoucnosti-t_-r_-malthuse-.html