Tohle je vyloženě nový sociologický jev.
Lidé asi přestávají věřit pomalu všemu.
Institucím se prostě nevěří všeobecně. Nečasově vládě nakonec věřil jenom každý desátý občan, Senátu a Sněmovně většinou každý pátý. Jen výjimečně nějakému politikovi důvěřuje víc než polovina lidí. Za posledních jedenáct let se u nás vystřídalo jedenáct vlád s devíti premiéry. Teď už jich bude tucet a premiér se bude moci označit za jubilejního desátého. O vládní a potažmo politické stabilitě to rozhodně nesvědčí. Výsledky vládnutí podle toho vypadají.
Sociologové považují za předpoklad národní i osobní integrity funkčnost společenského a politického systému. Pro občana je to na prvém místě funkčnost státní správy. Ta má k ideálu daleko
Ale to vysvětluje situaci jen zčásti. Lidé si přestali věřit navzájem. Bojí se podvodů a podrazů, které si způsobují i mezi sebou. Nejvíc se cítí ohroženi senioři a handicapovaní. Vytváří se celospolečenská atmosféra nedůvěry.