Jsou Vánoce, čas se socializovat!

Co jsou to pro koho Vánoce je téma, které se v tyto svátky v kostelech rozebírá horem dolem. Že to není oslava vlastní důležitosti a vkusu na dárky? Že to není o tom, napéct cukroví a uklidit pod gaučem? Že jde vlastně o malé dítě, které se narodilo a touží po tom, abychom mu dovolili osvobodit nás od hříchu? Každý to může chápat tak, jak se mu zrovna chce a jak se mu to zrovna hodí.

Mě teď "zrovna" napadá, že Vánoce jsou začátkem. Den, kdy se narodí ROZHODNUTÍ OBĚTOVAT SE. Nemyslím tím žádné velké zpovídání, nové začátky a velké činy. Jde jenom o to, že to rozhodnutí změny se stává skutečností. Přichází do zmatku duše, která ho nechce přijmout. Bojuje s ním, odsuzuje ho, nechápe ho. Odsouvá ho kamsi do chléva.

Jsou Vánoce, čas se socializovat. Napsala mi včera známá, když jsem odmítla jít s ní do hospody. Nechodím tam, nelíbí se mi tam. V hospodě je plno lidí, s kterýma si nemám co říct. Poslouchat jejich nezajímavé bláboly je pro moji duši jako kouř z cigaret pro moje plíce, který tam je v podobném množství. Jak je má duše nenasytná a přitom je čas Vánoc, čas se socializovat a já sedím doma za počítačem, píšu tyhle řádky a v zoufalé samotě si nadávám. Ach jak já jsem nenasytná!!