Eustres, aneb vítej zkouškové

Protože pasivita mé duši jde, opravdu je v ní dobrá, rozhodla jsem se otevřít oči, porozhlédnout se a uvidět jiné krásy než ty biofyzické.

Dívám se, hledím, nevidím. 

Smutná odcházím do šedého pokoje, který mě utápí ve své ponurosti. Mysl opět klesá do moře negativismu a já otvírám skripta. Ach zkouškové, pomyslím si. 

Oči studenta jsou neposlušné, avšak dá se jim poručit. Co ale provedete s myslí, která je z podivuhodné aktivity vylekaná a zběsile pádí ke všem zdrojům vědění, jen né k těm, které potřebujete. Bělost stěny je prostudována ze všech možných úhlů, básně, které jsem si toužila zapamtovat už léta, jsou dokonale uloženy v místech, kde se měla pyšnit radioterapie. Ano, váš rozum se nabízí jako štětka kolemjdoucím, jen o pána v brýlích, který sepsal učebnici utrpení, o toho nestojí. Co teď? 

Při konverzaci se svými známými v poslední době zbytečně nalézám dvě oplzlá jména. Karel a Miloš. Představuji si, jak si ti dva hrávali na stejném pískovišti a tahali se o kyblíček. Oba seděli v plínkách plné nadílky, cucali s prstíčky a křičeli. Po tolika letech se mnoho nezměnilo. Chápu svojí zodpovědnost, a proto půjdu volit. Koho? Dívám se zpět a říkám - LEVICI NE! Četla jsem kdysi krásný článek o psychopatii politiků. Poslední dobou se mi vybavuje velice přesně. 

Ještě na závěr bych chtěla dodat, že zkouškové období má i své klady - eustres aktivující vaše zásoby a možnosti. Rozhled je najednou široký a vy si přesně uvědomujete hranici mezi koníčkem a povinností. Je velkou ostudou, že jsem nikdy nepřečetla Bídníky, a proto, jestli se dožiji ve zdraví konce ún(m)ora, první co, dojdu do knihovny a půjčím si ho. Už se těším.