V krátkém okamžiku..

V krátkém okamžiku, v té nejrychlejší části vteřiny si uvědomili , že všechna snaha zamilovat se, kterou zde vynakládají, slušivě oděni ve středu největšího náměstí v Republice, všechna ta naděje, kterou vkládali do vlastních snů, než se potkali, v tom bleskurychlém okamžiku, bylo jasné, že je konec.

"Co mohu udělat více?" ptala se zklamaná dívka vlastního srdce. "Co pro Tebe mohu udělat více?!" rukama si tloukla do hlavy a téměř se slzami v očích opouštěla toaletu skromné kavárny, kde se zastavili na ledový čaj. Zatímco ona zoufale přemlouvala vlastní touhy, chlapec už dávno věděl, že toto je jejich poslední schůzka, a proto se rozhodl, že sám sebe i ji odmění večerním milováním, po kterém se navždy rozejdou. Nechal číšnika donést účet a když viděl, že se Klára vrací, prudce si stoupnul, aby jí dal najevo,  že odcházejí.

Venku už se stmívalo, bylo kolem desáté hodiny večerní a byl nejvyšší čas na rozloučení. "Bylo to moc fajn, nechceš se ještě projít? Noční Praha je stejně krásná jako ta denní." započal Kuba svůj plán. Procházeli kolem starých domů, vedle sebe poskládaných jako by Praha byla příliš vzácná, aby se zde plýtvalo nevyužitými centimetry. "Nevadí mi to, ráda se projdu. Jenom bych kolem půlnoci měla být doma, aby mě nehledali." To Kubu zamrzelo, jak má stihnout dojít ke svému bytu, elegantně odzbrojit Klářin stud, pomilovat se s ní a pak ji dovést zpět k jejímu domu a navždy se s ní rozloučit. Pak si uvědomil, že nemají ani jednoho přítele společného, že není jediného člověka, který by věděl, že oni dva spolu randí. Byl vidinou budoucího sexuální styku tak navnaděn, že se tedy rozhodl Kláře ublížit.