Noc se rozplynula,

                           z rána stala se vina

                                                          a z vína - rána! 

Starče.. 

V tramvaji z chladné ocele

zahlédla jsem starce

měl třicet vrásek na čele,

třicet na své ruce. 

To slzy, které stékaly,

mu zvrásnily kůži, 

z tváře staly se údolí

co po mládí touží. 

Já chtěla jsem je pohladit,

chtěla jsem je líbat

s tou citlivostí děvčete,

zakázanou skrývat. 

Malá, rozpustilá

se špinavými vlasy

proč jsi zabloudila

před vánočními časy

k dveřím mým. 

Ty malá, rozpustilá

kam položiš hlavu 

jen píšťala ti zbyla, 

tvým písním, tvému slovu,

Nerozumím. 

Ty malá, rozpustilá,

já dveře neotvírám,

a ani nepopírám

že nejsi noční víla

však, co já s tím? 

Nevím,

zda se přetvařuji,

když spím

a nebo když žiji. 

Bylo osvěžující

do vzduchu hodit minci

a nemuset se bát, 

zda spadne tak či tak.